Jaguar XJ41/42

1989

Zpět na modely
Jaguar XJ41/42

F-Type, co nedostal svou šanci

Příběh typu s interním vývojovým kódem XJ41 a jeho sesterského kupé XJ42 se začal psát v roce 1980. V té době vedení Jaguaru zastávalo názor že model XJ-S byl oproti nejlepšímu silničnímu Jaguaru E-Type neúspěchem. První kresby nového modelu vznikly v roce 1980, použita byla platforma ze souběžně vyvíjeného modelu XJ40. Původně bylo záměrem mít oba vozy jednoduché, lehké, poháněné atmosférickými motory a to řadovými šestiválci AJ6. Datum uvedení vozů bylo plánováno na rok 1986, což byla nakonec skutečný termín premiéry sedanu XJ40. Byla to však doba velkých změn zvláště v automobilovém průmyslu, němečtí konkurenti rostli mamutím tempem a jedna z vykladních skříní britského automobilového průmyslu nemohla zůstat stát. V době rozmahajících se turbodmychadlem přeplňovaných motoru nebyl vůz, který měl být ze své podstaty jednoduchým, prostě in. Jaguar cítil potřebu použití pohon 4×4 a dvojité přeplňování. Vývojové náklady raketovým tempem rostly, ale projekt vývoje vozů stále pokračoval. A to i přes hmotnost blížící se 1900 kilogramů, což bylo na to dobu opravdu trochu moc. Projekty byly připraveny ve vyrobním stavu koncem roku 1988, jedna věc ale změnila pravidla hry: v roce 1989 byl Jaguar koupen Fordem.

Faktorů pro nahrazení ikonického E-Typu bylo původně hned několik:
1. Firma počítala s vývozními ambicemi do USA, model XJ40 svým založením odpovídal vývozním ambicím a nový F-Type by je podpořil.
2. XJ40 byla v konečných fázích vývoje a takřka připravená.
3. XJ-S bylo historicky na nejnižším bodě své prodejnosti

Jak to začalo

Sedan XJ40 se tehdejším pohledem blížil do výroby a nic jej nemohlo zastavit, plánované datum uvedení v březnu 1984 se zdálo být za rohem a možnost postavit na stejné platformě sportovní vůz byla naprosto logická. Konfigurace vozu proto byla velmi podobná XJ40. Modelová řada měla dle pamětníků vypadat takto: XJ40 a kupé XJ41, resp. kabriolet XJ42 jako nástupci řady XJ-S. První návrhy byly viditělně inspirovány E-Typem. Šlo takříkajíc o moderní interpretaci ikony s aerodynamyckými tvary a integrovanými nárazníky jako u pozdější XK8. Dalším obrovským ukazatelem směru pro nový vůz byl Pininfarinův koncept XJS Spider.

Zdvižený palec pro XJ41

Energie a odhodlanost vývojového oddělení na sebe strhla více než potřebnou pozornost, vedení British Leyland neotálelo s povolením vývoje a přípravou financí pro tenhle skvělý vůz. Sir Michael Edwardes ukázal obrazně řečeno zdvižený palec v červenci 1982. Vývojové práce odstartovaly obrovským tempem – v lednu příštího roku byly hotovy klinické modely a termín uvedení byl stanoven na březen 1986. Vozy s řadovými šestiválci, kupé a convertible, byly již od počátku nazývány F-Type, a to znamenalo jen a jen jediné: sportovnější, ovladatelnější a rychlejší vůz než stávající XJ-S. Výkon byl zpočatku hodnocen více než skvěle: nejvyšší rychlost 255 km/h, zrchlení z 0 na 100 za pouhých 6,6 sekundy, tak hovoří záznam z vývojového oddělení.

Měníme směr

Jak projekt postupoval, problémy se začaly hlásit sami. Sedan XJ40 nabíral díky vývojovým vicepracem větší a větší časový skluz, bohužel vůz který sdílel platformu nabral tento skluz z logických důvodu také. Datum uvedení bylo odloženo na konec roku 1988. Bohužel ani situace na konkurenčním trhu se nevyvíjela růžově, germánské vozy prostě vedly a převahu težko mohlo cokoli zvrátit. Nový šestiválec 4,0 l AJ16 s dvojitým přeplňováním byl připraven připraven podat výkon 330 koní. Díky uspěchu firmy, zvyšujícím se prodejům a expanzi v zámoří si byl Jaguar jist budoucím uspěchem nového modelu. Rok 1987 znamenal obtíže vzniklé pochybností ohledně užití náprav a odpružení XJ40. Novinky v podobě turbodmychadla a schopnosti vozu přenést sílu motoru na silnici vyvolávaly stále víc otázek, po nárazových testech se navíc začalo diskutovat i o přepracovaní bezpečnostních zón. Po nezbytných upravách bylo v roce 1988 zvoleno řešení pohonu všech kol, které zajišťovalo silnému motoru potřebnou trakci.

Krátké testování, pak už jen dýka do zad

F-Type postoupil do konečné fáze vývoje, v tento moment hrálo vše písmenu F do karet. Předpokládalo se, že bude skutečným, hrdým nástupcem ikony. Něměcká firma Karmann byla vybrána pro výrobu tří prototypů pro jízdní zkoušky. Vůz byl připraven pro fázi testování a výrobu nástrojů do výroby. Podle recenze časopisu CAR verze targa s dvakrát přeplňovaným čtyřlitrem dosáhla na italském testovacím okruhu Nardo snadno 290 km/h, i přes značné zpoždění ve vývoji byli recenzenti nadšeni. Upravený plán výrobního programu počítal se zahájením prodeje na začátku roku 1994. Všichni čekali novou ikonu, nový božský F-Type . Bohužel se jej nikdo nedočkal, v roce 1989, přesněji koncem roku, koupil britskou značku koncern Ford. Každá část Jaguaru byla nyní pod drobnohledem nového „chlebodárce”. Projekt byl oficiálně ukončen v březnu 1990, po rozhodnutí managementu, které upřednostnilo vozidlo, jež známe dnes jako X300. Tento model byl v té době znám pod interním kódem XJ90, byl zastáván názor že F-Type by mohl způsobit konflikt v modelové řadě nových V8.

Doslov a epilog

Tyto dva vozy znamenají obrovskou ztracenou příležitost pro Jaguar, stále jsou dokonalou ukázkou designu klasických vozů podle vize zakladatele značky Sira Williama Lyonse. Auta, stejně tak jako lidé, mají své promarněné možnosti, své příběhy a klikaté cesty osudu, po kterých se ubírají. Někdy příjdou do cesty peníze, jindy technické problémy, jindy zasáhne lidský osud v podobě smrti konstruktéra. Sir William Lyons byl již v době vývoje vozu pensionován, k vozu však dle očítých svědků vyjádřil nadšení, a čile probíral technické detaily s vývojovým týmem. Až se jednou ohlednete po posledním klasickém Jaguaru, průkopníku a klasickém zárověn XJ40, nezapoměnte, že i tento vůz v sobě má hodně z F-Typu, který svou šanci nedostal…

Autor: Milan Šebek

Zpět na modely

Nejnovější foto

Nejnovější foto